Tuto středu by měl být v Poslanecké sněmovně ve 3. čtení projednán z našeho úhlu pohledu přelomový návrh příspěvku na osobní asistenci. Apelujeme na všechny poslankyně a poslance, aby jej podpořili a otevřeli cestu dalšímu zvyšování dostupnosti asistence pro lidi s postižením, kteří ji potřebují ve velkém rozsahu.
Děkujeme všem političkám a politikům, kteří si uvědomují ohromný dluh, který naše společnost dlouhodobě má právě vůči lidem, kteří se bez této asistence, podpory a péče neobejdou. Příspěvek na osobní asistenci považujeme vedle navýšení příspěvku na péči ve IV. stupni za další krůček směrem k vytvoření podmínek, ve kterých budou moci obstát a normálně žít i lidé, kteří dnes systémem propadávají a nedobrovolně končí v pobytových zařízeních sociálních služeb. Z našeho ročního pilotního projektu Pátý stupeň (www.patystupen.cz) vyplynula potřeba průměrně 12 hodin asistence denně. Věříme, že příspěvek na osobní asistenci, který umožní uplatňovat faktury nad 80 hodin osobní asistence u registrovaných poskytovatelů této služby a proplácet dalších až 80 hodin, otevře dveře k individualizovanému pojetí podpory. A v tom také vidíme hlavní přínos tohoto návrhu. V současnosti totiž toto proplácení úhrad musí uplatňovat samotní poskytovatelé osobní asistence, a to za tak nepřehledných podmínek, že se tento nástroj využívá jen v minimálním počtu případů. Celková částka, kterou byli touto cestou podpořeni lidé s postižením, přesáhla 10 mil. Kč. Návrh příspěvku na osobní asistenci počítá s podporu v celkové výši přesahující několik stovek milionů pro několik tisíc lidí.
Toto všechno je ale jen mezikrok ke skutečně funkčnímu individualizovanému systému, který lidem s postižením umožní využívat podporu v právě potřebném rozsahu. Tento záměr se podařilo v tomto roce přinést na stoly úředníků MPSV s velkou podporou ministra Mariana Jurečky. Nepodařilo se jej však překlopit do reálného návrhu nového systému. Tento úkol bude ještě nutné odpracovat tak, aby si i lidé s nejtěžším postižením mohli svobodně vybrat, kde budou žít a za jakých podmínek. Je to ostatně něco, k čemu jsme se jako Česká republika zavázali v Úmluvě OSN o právech lidí s postižením. Především je to ale jediná možná reakce na naléhavé potřeby, jichž si společnost už je vědoma, ale zatím na ně odpovídajícím způsobem nedokázala zareagovat.
Jsme vděční za každý i jen malý krok tímto směrem a věříme, že další kroky budou následovat.