Na jaře 2019 před naši organizaci byla postavena výzva v podobě nabídky Magistrátu hl. m. Prahy: Staňte se nájemci obřího 160 m² mezonetového bytu zvláštního určení na Hůrce. I když jsme neměli v plánu provozovat vlastní byt, nemohli jsme jinak, než do toho jít. Znamenalo to totiž možnost bydlení pro tři lidi s postižením, kteří by jinak neměli šanci byt v Praze najít. Navíc jsme se mohli opřít o zkušenosti naší kolegyně vedoucí sociální rehabilitace Jitky Svobodové, která v minulosti stála u zrodu funkčního spolubydlení organizace Ramus Gigabyt.
Během června vykrystalizovala první sestava tří lidí s postižením, se kterou jsme se byli ve „Spolubytě“ podívat a společně připomínkovali jeho poslední úpravy. Začali jsme také hledat vhodné spolubydlící, protože společné bydlení znamená i vzájemnou toleranci, přátelství a spolupráci. Oproti běžnému bydlení v sociálních službách s pevně nastavenými podmínkami si pravidla ve spolubydlení domlouvají sami jeho obyvatelé. Asistující spolubydlící platí nižší nájem a pomáhají s asistováním 60 hodin měsíčně podle domluvy během dne i noci. Pracovníci programu Samostatné bydlení Asistence jsou vnější podporou při nastavování komunikace a pravidel, bez kterých to nejde.
Na Spolubytě se sešla velmi zajímavá sestava:
KAČKA za sebou měla několikaleté hledání bytu a právě končící časově ohraničený program cvičného bydlení v Jedličkově ústavu, ze kterého nebylo kam dál pokračovat. Ve Spolubytě se díky svému týmovému sportovnímu duchu cítí jako ryba ve vodě a ujala se různých organizačních úkolů, jako je třeba koordinace úklidu.
MICHAL je z Jičína a při studiu ve školách Jedličkova ústavu si zkusil chráněné bydlení. S podporou naší služby si delší čas hledal bydlení, které bude svobodnější a tak neváhal ani vteřinu. Michal potřebuje občasnou noční asistenci, kterou má většinou od spolubydlících.
LUBOŠ: Již delší čas jsme věděli o jeho naléhavé bytové situaci. Vzhledem k nutnosti nočního polohování k sobě potřebuje i stálého člověka. Díky pomoci Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (NFOZP), kde pracuje, bydlel dočasně v pobytové sociální službě v Domově Sulická. Blížila se však chvíle, kdy ji měl opustit a Spolubyt byl pro něj a jeho pomocníka VÁCLAVA jasnou volbou.
BART objevil prostřednictvím své kamarádky inzerát na bydlení ve Spolubytu a protože do té doby bydlel porůznu a jak se dalo, tak do toho šel! Navíc by se pro druhé rozdal, měl již bohaté asistenční zkušenosti a je také skvělý muzikant a organizátor mejdanů. Do bytu s sebou také vzal všemi oblíbeného psa Nera.
JIRKA se v bytě našel a moc nás těší, že to vyšlo! Říká, že je to nesrovnatelné s minulým bytem s předraženým nájmem a spoustou lidí. Jirka ve Spolubytě asistuje, ale jeho příběh je pozoruhodný z toho důvodu, že z počátku sám potřeboval asistenta kvůli svému lehčímu zdravotnímu postižení. Věřili jsme ale, že to Jirka zvládne a postupně se opravdu podpora ze strany jeho asistentů snižovala, až ji nepotřeboval vůbec. Teď už je Jirka skvělý asistující spolubydlící, kterého těší, že může být druhým prospěšný. Obzvláště ho baví asistence s Michalem, se kterým si často zajdou za zábavou i mimo byt.
KLOKAN v září nastoupil do prváku na ČVUT. Je z malé vsi u Plzně a Spolubyt je jeho první pražské bydlení, ze kterého je navíc nadšen! Říká, že si nemohl přát nic, než mít při příchodu do Prahy rovnou i partu ve společném bytě. S asistováním neměl žádné zkušenosti a drobné počáteční obavy se po prvním týdnu rozplynuly.
A jak je to teď? Lubošovi s Václavem vyšla žádost o byt, a tak se v domě přestěhovali o pár pater níž. Do volného pokoje se až do finálního vybrání nového spolubydlícího, nastěhovala Marie, která se o Spolubytu dozvěděla v organizaci Nautis a chtěla se alespoň na chvíli stát jeho součástí. Do klučičího kolektivu vnáší spolu s Kačkou více ženského elementu. V bytě už proběhlo mnoho bujarých večírků a všichni se těší na společné vítání nového roku.
